pátek 7. října 2016

Vařila myšička kašičku

Ráno, raníčko, panna vstala... a začala mýt a desinfikovat veškerý materiál, který přijde do styku s budoucím sladem. Kvasná nádoba, víko, ventil, míchadlo.. Mezitím leží v horké vodě ponořený sáček s koncentrátem. V horku koncentrát změkne a lépe se vylévá ze sáčku. Do kýble napouštím teplou vodu, do ní koncentrát a pár kapek ze dna sáčku kane na jazyk. Koncentrát je příjemně hořko-sladký, budoucí pivo bych v něm nepoznal. Při tom pořád musím myslet na to, abych nešikovně neodložil míchadlo někam, kde by se mohlo infikovat cizími breberkami (divokými kvasnicemi, plísní...). Je to poprvé a tak jsem nervozní. Nechci hned napoprvé vylévat várku do záchoda. 

Ještě nemám kuchyňskou váhu a tak půl kila dextrozy a půl kila maltozy z kilových sáčků odhaduji od voka. Později se ukáže, že jsem tam nasypal 630g maltozy a 580g dextrozy. Bude to tedy ždibec alkoholičtější a též plnější pivo. Budu ředit na 20 litrů, což by za optimálních podmínek odpovídalo budoucí dvanáctce. Zkušenější sládkové z fora www.varimpivo.cz radí napoprvé vařit z koncentrátu firmy Better Brew, Czech Pilsener. Samozřejmě na rady zkušených dávám. Do mírně ředěného koncentrátu sypu cukry a míchám a míchám.

Za nějakou čtvthodinku mám rozmícháno a je tedy potřeba doplnit vodu na oněch 20 litrů. Bohužel mně nenapadlo změřit teplotu vody, kterou jsem ředil koncentrát k rozpouštění ingrediencí a tak ke své hrůze zjišťuji, že mých dvacet litrů má nehezkých 28C. V předpisu je ovšem uvedeno, že kvasit se má v rozmezí 20-25C. Problém by to nebyl, kdybych si předem býval nerozmíchal kvasnice ve sklence vody s trochou dextrozy. Zatímco přemítám, zda vyšší teplota mladiny může být pro kvasnice smrtelná, Kvasnice ožívají, cpou se dextrozou a začínají hrozit pohromou známou z pohádky Hrnečku vař.

Nechci nic riskovat a tak dvacetilitrový kýbl, pardon - kvasnou nádobu, nesu do koupelny, stavím do vany a napouštím studenou vodu. Bleskový odskok do kuchyně. Kvasnice už tvoří pěknou čepici a mají podle odhadu už trojnásobný objem. Upaluji zpět do koupelny, kde přibývá chladidla a vehementně míchám obsah kvasného kýblu (kompromis mezi terminus technicus a terminus vulgaris). Teplota možná klesá, ale teploměr to potvrzuje jenom velmi neochotně. Skok do kuchyně, kde vidím že stoupající válec kvasnicové pěny už má nějakých 5-8 cenťáků. Tak nic, běžím pro kýbl a v kuchyni vypouštím dravce ze skleničky. Pořádně promíchám a provzdušním. Na "spilce" mám nastavenu teplotu 16C, což je spodní hranice teplotního rozsahu vhodného pro tento typ kvasnic. Teď už se snad nedá nic pokazit! Nedá? Ale dá! 


Nasazuji víko, pevně přitlačím a zasunu kvasnou zátku s nalitou převařenou vodou. Jakmile zvedám kýbl ze země, abych jej dal do spilky, kýbl se vahou lehce zdeformuje, zátkou probublá vzduch a v okamžiku uvolnění kýbl ze zátky nasaje vodu. To se stát nemělo! Spoléhám na to, že převařená voda sladu uškodit nemůže. Příště si budu pamatovat, že ventil je třeba nasadit až když je kocour v troubě, čili kýbl v lednici. Ještě poznamenat počáteční hustotu, abychom později mohli vypočítat obsah etylalkoholu.


Dělá nám to hezkých 1049 st.



Teď už nezbývá, než zavřít vrata spilky a věnovat se tvorbě pivních etiket. Na webu je pár šikovných prográmků, kde do vybraného motivu jen doplníte vlastní text.

Za pár hodin by to mělo začít "bunzírovat". Doufejme, že jsem nic nezkonil.




Napětí trvá!

Žádné komentáře:

Okomentovat